Dočasně pozastavujeme možnost platby na dobírku. Využijte, prosím, platby kartou nebo bankovním převodem. Děkujeme za pochopení

Jak poznat, že miminko v šátku nosím správně?

"Prosím vás, mrknete mi na to, jestli je v tom šátku dobře?" je možná nejčastější prosba rodičů, kteří s nošením začínají, na sociálních sítích. Nošení dětí někdy vypadá jako vysoce odborná záležitost - klouby ve správném postavení, ručičky a nožičky dobře srovnané, zádíčka ve správném tvaru... ale je to skutečně tak? Existuje něco jako šablona správného navázání, do které se máme všichni trefit? A o co se můžu opřít, když mám pochybnosti? 

Ideální poloha pro miminko v šátku

"Fakt důležité je nenosit to dítě hlavou dolů," říkávám při rozhovorech s čerstvými rodiči na téma Jak má to dítě v šátku správně vypadat. Jednak se pak většinou zasmějeme, hlavně se tím ale snažím povzbudit rodiče, že to není tak složité. Že miminka jsou odolná a že neexistuje žádný předepsaný rodičovský postup, který by bylo nutné následovat.

To klíčové, čím je potřeba se řídit, jste Vy a Vaše dítě. Každé miminko je jedinečné - velikostí, váhou, mírou napětí ve svalech, ve svých potřebách. Každý rodič je jedinečný - jsme různě vysocí, velicí, máme různě měkká a velká břicha, různou sílu a vytrvalost. Máme toho samozřejmě mnoho společného a existují principy, o které je možné se opřít. Od nich je ale vždycky potřeba se vracet k tomu, jak to mám já a jak to má mé miminko.

Při nošení je samozřejmě důležité dbát na bezpečí. To se týká dvou věcí. První z nich je dát pozor na to, aby dítě nespadlo nebo se neuhodilo. To zajistíme dobře dotaženým šátkem. To znamená, že vás samotné šátek nikde neškrtí (to by bylo moc) a ani nijak mohutně neplandá. Druhý klíčový prvek bezpečnosti je ujistit se, že má miminko volné dýchací cesty - rodič by vždycky měl vidět na obličej miminka a dýchací cesty by měly být volné, bradička dítěte nemá ležet na hrudníčku. Řada dětí má ráda lehký záklon hlavy, ve kterém jsou dýchací cesty krásně volné.

loktu she šátek na nošení dětí vltava

Co se polohy týče, podle současných vědeckých poznatků i ze zkušeností nosících rodičů se zdá, že nejlepší je vertikální poloha, ve které je miminko bříškem k rodiči, má podsazenou pánev, nožičky roznožené v tzv. abdukčně-flekčním postavení - to znamená pokrčené v kyčlích a kolenou. Záda miminka pak bývají ve své spodní polovině kulatá, kolínka jsou obvykle o něco výš než zadeček. Ručičky si každé dítě dává jinak - některé s nimi objímají rodiče, jiné trvají na tom, že je budou mít skrčené před hrudníčkem, větší děti si je někdy zasunou podél těla. 

Správné úhly, co se nožiček nebo zakřivení zad týče, neexistují. Miminka se rodí s různým svalovým napětím a nemá smysl proti nim bojovat a snažit se je mermomocí vecpat do poučky. Miminka často nechtějí roztahovat nožičky od sebe - je to v pořádku. Můžete miminko nechat, aby si zabořilo kolínka do vašeho břicha. Rodiče někdy mívají obavy ohledně zádíček, jestli jsou dostatečně kulatá. "Kulatá zádíčka" je ale docela nešťastný termín. Zní to totiž, jako kdyby miminko mělo mít zádíčka co nejkulatější. Ve skutečnosti je to ale tak, že pokud je dítě bdělé, má díky podsazení zakulacenou spodní polovinu zad. Od hrudníku nahoru jsou ale děti často vzpřímené už od narození. Je to zcela v pořádku, je to známka toho, že miminko aktivuje zádové svaly a rozhlíží se kolem sebe. Není důvod mu v tom bránit. Když děti spí, mají svaly samozřejmě relaxované, ale ani pak není žádoucí jim záda nějak uměle zakulacovat. Cílem je, aby dítě nebylo zhroucené do sebe. Co se míry podsazení týče, tak opět neexistuje nějaký recept na správnost. Rozhodně neplatí, že čím více, tím lépe. Nejlepší je opět řídit se vlastním dítětem a sebou. Důležité je brát v úvahu také skutečnost, že preference dětí se s věkem mění. A hlavně - menší podsazení miminko rozhodně nepoškodí. 

Zvláštní kapitolou jsou děti, které se rodí se zvýšeným svalovým napětím (hypertonus) nebo se prostě při zavazování do šátku z nějakého důvodu rozčilují. Zejména u té první skupiny platí, že se vám velmi často nepodaří podsazení při navazování dosáhnout. Není to vaše chyba ani chyba miminka a není to důvod přestávat s nošením. Rodiče hypertonických dětí vědí, že během chůze se miminko bude postupně uklidňovat a uvolňovat, a že si ho časem budou moci srovnat tak, aby bylo nošení pohodlnější.

Jak děti rostou a získávají nové dovednosti a schopnosti, tak je také někdy chtějí vyzkoušet při nošení. Kolem čtvrtého až šestého měsíce (i později) tak řada rodičů zažívá epizodu "netopýra", kdy se dítě snaží se co nejvíc zaklonit a vyvěsit. Většinou to je v době, kdy miminka ovládnou pasení koníčků a ta schopnost se odtlačit je zkrátka neodolatelná. Na netopýra si ale rády hrají i větší děti. Po půl roce pak některé děti investují veškeré úsilí do toho, aby se vykopaly z pracně dosaženého podsazení. Oba moji synové měli období, kdy je bavilo mi při chůzi okopávat stehna zevnitř. Je to strašný - a přejde to.

šátek na nošení dětí Loktu She

Jak tedy poznat, že to mám dobře?

Jako začínající rodič se přirozeně chcete od něčeho odrazit. Co je skutečně důležité, jsou volné dýchací cesty - tj. na obličej byste měli aspoň částečně vidět a vědět, že miminko nemá bradu na hrudníčku. Lehký záklon hlavy ničemu nevadí. Miminko by mělo být uvázané přiměřeně pevně, úvaz je potřeba zakončit bezpečně - na dva uzle nebo například ring sling kroužkem, v případě nosítka je třeba zapnout sponu se všemi pojistkami podle pokynů výrobce. To jsou ty zásadní věci, které je dobré kontrolovat a hlídat. Dál se dívejte na svoje miminko - je spokojené? Cítíte se pohodlně i vy? 

Naprostá většina rodičů si z dob péče o prvorozené miminko pamatuje velkou snahu dělat to dobře a nedělat chyby. U dalších dětí člověk pochopí, že děti zvládnou řadu rodičovských chyb a že je prostě dobré zkoušet a hledat. Nošení dětí NENÍ vysoce odborná záležitost, kterou musíte dělat perfektně - je to skvělý způsob, jak být se svým miminkem, jak dny prožívat společně a co nejspokojeněji. Nošení dětí je způsob, jak si denně dopřát dlouhá, předlouhá obejmutí. A jak dobře víme, na obejmutí není potřeba nějaký zvláštní trénink. Může být neohrabané. Možná při něm budete chtít změnit polohu rukou. Možná se někdy budete chtít k tomu druhému schoulit. Někdy je obejmutí dlouhé, jindy krátké. V každém případě je zdravé, i když ho neděláme zrovna ergonomicky a nejsme při něm souměrní. 

Ať se vám krásně nosí!

tencel014