Proč je dobré, aby kluci i holky nosili (panenky, plyšáky i sourozence)

Jednoho dne za vámi přijdou s panenkou v ruce a šátkem ve druhé, abyste jim jejich "mimi" navázali. Jak dětem hra na kontaktního rodiče prospívá?

Pět důvodů, proč je dobré, aby holky i kluci nosili panenky (medvědy, králíky, krysáky…):

1. Rozvoj motorických dovedností. Vázání šátku nebo zapínání nosítka (nejlépe podle vlastní invence) je poměrně složitá záležitost (to nakonec všichni víme :D), která trénuje koordinaci, představivost i paměť. Případně schopnost říct si o pomoc a spolupráci.

2. Rozvoj emocionálních a sociálních schopností. Nošení, převlékání, přebalování nebo bezplenkování s panenkami jsou aktivity, při kterých děti trénují a posilují svou schopnost láskyplné interakce s druhými lidmi. Tady se nám vybavuje nejstarší člen dětského Loktu-gangu Jířa, který svému medvídkovi pořídil čůrací mističku a dával ho vyčůrat, protože viděl, jak na poradách děláme s malými miminky totéž :) 


3. Snazší vyrovnání se s novým sourozencem. Příchod sourozence může být pro děti náročný - může jim to ale usnadnit i taková věc, jako je péče o svého svěřence. Mají s mámou společné téma - máma nosí miminko a stará se o něj, já nosím panenku a starám se o ni.


4. Pohled na svět skrze jinou roli. Souvisí s předchozím důvodem - péče o panenku nebo medvěda dostává děti do nové role - do role rodiče. Děti se do ní vžívají a nahlížejí tak svět z nové perspektivy. Zjistit, že věci je možno vnímat z různých úhlů pohledu je nesmírně důležité.


5. Trénink vlastních rodičovských kompetencí. Dnes nosí panenku, za 20 - 30 let bude nosit své miminko, protože bude tento způsob péče vnímat jako normální. A bude vědět, že to kdysi dávno šlo :)

Na závěr poznámka pro všechny, kdo budou říkat, že hraní s panenkami není pro kluky. Je to pěkná hloupost. Dneska je běžné a časté, že jsou muži u porodu, že se do péče o miminko zapojují a že jsou schopní se o děti plnohodnotně postarat. Je to výhoda - když pak maminka třeba onemocní, tak ji můžou dobře zastoupit. 
A kluci, kteří si hrají s panenkami nebo s plyšovými medvědy, nosí je, převlékají, koupají a dávají je vyčůrat, od malička vyrůstají v tom, že o své malé svěřence je normální se starat bez ohledu na to, jakého je rodič pohlaví. Je navíc prokázáno, že tatínkovská péče podporuje vývoj dětí, je proto důležité, aby se dětem věnovali oba rodiče. 

A jak je to s těmi sourozenci? Některé děti velmi touží po tom, ponosit si svého sourozence. Dopřejte jim to - pokud jsou ještě malé, můžou ho mít v šátku, zatímco sedí na gauči. Ty větší se o miminko zvládnou dobře postarat. Mluvila jsem o tom s ženou z Keni, které je přibližně 60 let. Začala s nošením v šesti letech, když se narodil její nejmladší bratr. Její maminka jí s sebou brala na pole, a když miminko začalo jevit známky únavy, přivázala jí ho na záda. Malá Rose takto odnosila řadu dětí ze sousedství, pak pokračovala dětmi svých sourozenců, svými vlastními dětmi a dnes nosí s radostí a láskou dál: "Jako babička tří vnuček nosím dodnes, přijde mi tak jednoduché uklidnit a uspat svá vnoučata nošením a ve stejné chvíli mít volné ruce na domácí práce. Co víc, prohlubuje to náš vztah!"

 

Napadají nějaké dobré důvody vás? Napište nám je :)